„Aimi, máte pro mě nachystanou tu složku?“ zeptal se Aoi ze
dveří své kanceláře. Aimi okamžitě vzala ze stohu příslušnou barvu složky a
podala ji svému šéfovi. Jen se na ni usmál a zmizel za dveřmi. Aimi tak mohla
pokračovat ve své činnosti. V této firmě, která patřila Aoiovi pracovala
půl roku, ale ještě pořád dávala do pořádku zanedbané papíry po sekretářce před
ní. Tiše si povzdechla, když na stole viděla tunu papírů, které jí ještě
chyběly založit, a raději se pustila do práce, ať může jít brzo domů. Nakonec
jí to zabralo další čtyři hodiny a ona opouštěla své místo chvilku před půl
dvanáctou v noci.
Doma ji čekal vzkaz od jejího syna Hachira. Ležel na stole a
psal, že je u kamaráda a přespí tam. Aimi si jen povzdechla. Dneska se totiž
vrátil na prázdniny z Ameriky z vysoké a už je zase pryč.
Zakroutila nad ním hlavou, proběhla koupelnou a zachumlala
se do deky ve své velké posteli.
Ráno se jí pro změnu povedlo zaspat. Neslyšela budík a tak
po něm hned, jak se probudila, hodila vražedný pohled a rychle se oblékla.
V kuchyni si vzala z ošatky jablko na snídani a už vyjížděla s autem
na silnici. Do práce naštěstí dorazila ještě před svým šéfem.
V klidu si odložila kabátek, uvařila silnou kávu a
pustila se do papírů, které nestihla včera. „Á už jste tady.“ ozvalo se od
dveří šéfa. Aimi sebou trhla až jí z rukou vypadly nějaké papíry a
podívala se za hlasem. „Omlouvám se, nechtěl jsem vás vyděsit. Můžete jít
prosím za mnou do kanceláře?“ řekl s úsměvem. Aimi tedy odložila papíry a
šla. Zavřela za sebou dveře a čekala.
„Dobré ráno.“ popřál jí. „Dobré ráno.“ odpověděla a mírně se
uklonila. „Teď ale k věci.“ přešel ihned k tomu, proč s ní
vlastně chtěl mluvit: „V pondělí, tj. za dva dny potřebuju podklady našeho
nového výrobku. Jste schopná to dát v tak krátkém čase do kupy?“ při jeho
posledních slovech se na ni podíval. Aimi přikývla na souhlas. „Dobře a taky si
nic neplánujte, budu vás potřebovat v Bankoku na konferenci. Odlétáme
v neděli kolem poledne. To vám ale ještě upřesním. Budeme tam maximálně do
středy, když se nic nepokazí.“ dodal a podíval se po ní. Aimi nezbývalo než se
usmát a mírně se uklonit. „Můžete jít.“ Naznačil jí a ona mohla konečně za
sebou zavřít dveře.
Jakmile dosedla na židli, tiše si povzdechla. „Další
pracovní cesta.“ pomyslela si. Neměla ale moc na výběr. Pokud tam chtěla
pracovat, musela poslouchat svého šéfa.
Nejprve se tedy pustila do papírů, které předtím skládala a
ještě ten den začala tvořit podklady. Domů se dostala po jedné hodině
v noci. Ráno se vzbudila nevyspalá a s kruhy pod očima.
V koupelně se sebe tak lekla při pohledu do zrcadla, že to chvilku musela
na vaně rozdýchat.
Když se dala trošku do kupy, zamířila do kuchyně. Tam už
seděl Hachiro a pochutnával si na smažených vajíčkách a čerstvém rohlíku. Jen
se usmála, pohrábla mu něžně vlasy a otevřela ledničku. Vytáhla jogurt, nějaké
ovoce a udělala si ovocný salát. Společně posnídaly a při té příležitosti mu
Aimi řekla o změně na víkend. „Bohužel musím jet na pracovní cestu do Bankoku.
Nebudu doma od neděle nejspíš do středy. Zvládneš to tady?“Hachiro okamžitě
přitakal. „Musíš mi ale slíbit, že nepodpálíš dům. Neuspořádáš tady žádnou party
a nic se tady nerozbije.“ hrozila mu ukazováčkem u nosu. Hachiro na prst
zašilhal a potom rychle zakroutil hlavou v souhlas, jen aby odjela.
„Musím ještě teď do firmy dodělat papíry. Počítám, že tam
budu do večera. Oběd máš v ledničce, tak si to jen ohřej.“ dávala ještě
instrukce, než mu dala pusu do vlasů a odešla. Hachira v ten moment, jak
uslyšel bouchnout dveře, vyletěl nahoru, popadl mikinu a během vteřinky byl
venku.
Aimi dorazila do práce, udělala si kávu a pustila se do
papírů. Hotovo měla pozdě odpoledne. Usmála se při pohledu na hodiny, sbalila
si věci a jela domů. Doma okamžitě zamířila do kuchyně, kde se najedla a začala
balit.
Když měla asi polovinu, zavolal jí Aoi. Upřesnil jí čas
odletu a domluvil se s ní, že se nejdříve potkají v práci a potom
pojedou společně na letiště. Nechala šéfa, ať hovor ukončí a zase se začala
věnovat balení věcí.
Právě měla před sebou na posteli položené dvoje šaty. Jedny
černé, ve výstřihu z krajkou, která dělala šaty elegantní a druhé tmavě
modré s véčkovým výstřihem jednoduchého střihu. Mnula si bradu a
přemítala, které šaty budou vhodnější, když se ve dveřích objevila hlava
Hachira: „Vezmi si ty černé, v těch vypadáš víc sexy.“ prohlásil úplně
klidně. Aimi se na něho podívala s jedním obočím nahoře. „Sexy? Já ale
nepotřebuju vypadat sexy.“ reagovala. „Já vím, ty už máš dokonalou postavu, jen
si myslím, že když je v Bankoku okouzlíš, nebudou váhat a podepíšou
smlouvu.“ po svých slovech raději uhnul hlavou, protože mu máma chystala dát
pohlavek. Tiše se ale smála. „Ty se nějak vyznáš.“. Hachira jen pokrčil rameny.
„Mohl by se do tebe třeba někdo zamilovat. Nelíbí se mi, že jsi tak dlouho
sama. Navíc nedostatek sexu je ničivý pro tvé tělo.“ řekl, a když viděl, jak se
máma napřahuje, raději zmizel za dveřmi. Na chodbě byl slyšet hlasitý smích. O
pár sekund později nakukoval zase do pokoje a chvilku mámu sledoval. „Ale mám
pravdu.“ řekl. Aimi sebou škubla, jak se lekla a prudce se otočila. Hachira už
ale nedokázal uhnout, když na něho přiletěla měkká papuče, která ho trefila do
čela. Aimi se tím pádem rozesmála, sedla si na postel a natáhla ruce ke svému
synovi. Přišel až k ní a posadil se vedle. Aimi ho něžně přivinula do
náruče a dala pusu do vlasů. „Myslím, že by sis měla někoho najít. Ve třech se
to lépe táhne.“ prohlásil a podíval se nahoru na svou mámu. „To máš sice
pravdu, ale je těžký najít někoho, kdo bude na tebe hodný a rozdýchá ty tvoje
srandičky a hlavně slovník. Víš, jak to dopadlo minule.“ chvilku se odmlčela,
ale potom ještě dodala: „Hodně mě to ranilo, proto jsem si řekla, že už chlapa
do svého srdce nepustím.“ po těchto slovech schovala nos do jeho vlasů. „Chápu
mami a omlouvám se. Nebudu o tom mluvit.“ zašeptal a víc se k ní přitulil.
„A v čem vlastně pojedeš?“ zeptal se, aby změnil téma.
Aimi jen ukázala prstem na bílé legíny a tmavě modrou blůzku. Hachira jen
zapískal, ale varovný pohled mámy ho hned od dalších komentářů odradil.
V neděli ráno objala Hachira a vyrazila do práce. Tam
už na ni čekal šéf. „Dobré ráno.“ řekl hned, co ji viděl vkročit ke stolu.
„Dobré ráno.“ odpověděla s úsměvem a dál balila příslušné složky. Když měla
hotovo, Aoi si ještě vzal tašku z kanceláře a vzal rovnou i Aimiinu a
vyrazily na letiště.
Žádné komentáře:
Okomentovat